Žena žijící v kolonii je předurčena pro typicky ženské role: práce v kuchyni, domácí práce, návštěvy kostela, výroba mýdla, pomoc při sklizni, sázení, pletí, péče o děti, opravy oblečení. Nemůže mít kariéru mimo kolonii. Nemůže mít své vlastní úspory. Hutové nepodporují ani vysokoškolské vzdělání nebo soukromé výlety. Takže přestože Lisa touží po cestování po různých zemích ví, že se jí tento sen nikdy nesplní. Je zvyklá na to, že nedostane to, po čem touží. Zájem komunity je důležitější.

Tyto nevýhody jsou však nahrazeny různými výhodami, které život v komunitě přináší. Nemusí hledat práci, a pak se o ni bát. Nemusí řešit dojíždění, bydlení ani stravu. Nemusí se bát, zda-li dostane a splatí hypotéku. Jakmile se vdá, přestěhuje se do kolonie svého manžela, kde jim komunita postaví plně zařízený dům. Jakmile se jí narodí děti, nemusí řešit starost o ně protože v kolonii je vždy dost jiných žen, které jí pomohou. Nemusí se zabývat sociálním pojištěním a kdo se o ni postará ve stáří. A zřejmě ji ani nepostihnou civilizační choroby, protože žije poklidným životem ve volné přírodě daleko od smogu a shonu velkoměsta.

Poznámka autora: základním problémem ovšem je, že si dospívající dívka, hledající cestu životem, nemůže tuto cestu vůbec vybrat. Narodí se v kolonii, kde se jí nemusí líbit a dostat se odtamtud je pro ni velmi těžké. Může například odejít k příbuzným do jiné kolonie. Definitivně opustit svou kolonii může až svatbou.

Literatura: Lisa Marie Stahl: My Hutterite Life